Archivy pomlouvají

K nevímkolikátému výročí suspendace činnosti spolku Smash Films vzniklo "dokumentární video", ve kterém pamětníci vzpomínají, jak to tehdá jako všechno vlastně bylo. Vzniklo jako součást sborníku "Smash DVD 4:3", což byla sbírka 4:3 videjí, natočených... právě v tomhle poměru stran. To vše na jednom DVD. Prosté, Watsone.


Znělka

A to tak ještě jednou, když bylo třeba mít něco jako "prezentační video", natočili SmashFilms "znělku". Myšlenka je myslím zjevná, jako správná archiválie se nedochovalo v jakkoliv lepší kvalitě, což je nakonec asi pro všechny lepší.

Videoklipy

Chlapci ze SRPR byli kdysi dávno v Německu na turné. Chlapec Ondřej jel s nimi a měl sebou videokameru, když jsme do toho posléze nahlédli, vznikl takový jakože film, mapující cestu SRPR po Evropě. Tomu je konec kdovíkde, zbyly jen dva klipy. A tahle fotografie...



 

Duel

Bergmanova Smrt hraje šachy. Musí to ale nutně být jediný sport, který provozuje? Jak se má doopravdy náhoda k ruské ruletě?

Tak tohle byl projekt, který jsme mínili jako příspěvek do dalšího ročníku festivalu Superosma. Jenže se stalo, že nám umřela osvědčená super 8 mm kamera Minolta (čtyři tužkové baterie, motorový zoom, krásný kousek!) a tak se u Škody kupovala nová. Ta má víc tlačítek než běžná digitální kamera a je strašně přetechnizovaná. Možná právě to se stalo tím důvodem, proč se nám tenhle film minimálně po technické ani trochu nepovedl, mnoho psů -- atakdále. Protože je to imho vzhledem k nasazení, se kterým byl film připravován, trochu škoda, pokusím se myšlenku filmu trochu přiblížit (ano, budu to vysvětlovat).

Tedy film jako příběh: Ivan Kuzmič a Pavel Roztočin se toho rána sešli, aby na sobě spáchali souboj. Proč páchali, není podstatné, ale za vším jistě byla žena, alkohol, či obé. Pozvali dva přátele jako sekundanty, ráno zavčasu vstali, došli na louku, nabili zbraně, udělali pár kroků... a v tu chvíli do našeho příběhu vstupuje Smrt. Je to ta pasáž "filmu", kdy se rázně změní hudební podklad, kdyby to nebylo zřejmé. Smrt, jak zjevno z perexu, má evokovat bergmanovu Sedmou Pečet, proto je tak vyparáděná. Přistoupí ve svém bezčasném prostoru k obou duelistům, vytáhne revolver a... začne hrát ruskou ruletu. Mezi oběma duelisty. Ano, to je ta část "filmu", kde není prakticky nic vidět, jen smrtka s čímsi šermuje. Po několika pokusech revolver slutečně spustí - jenže Ivan Kuzmič má svého strážného anděla, který kulku zastaví! Ohó. Smrt tedy, protože je jí to ukradený, popraví Pavla Roztočina. Anděl při inspekci scého chráněnce tomuto způsobí srdeční zástavu a Smrt, které to přijde komické, víceméně omylem zastřelí jednoho ze sekundantů. Hm. V tu chvíli realita povolí a čas se opět rozběhne, protože není dalšího důvodu ho brzdit a poslední žijící na scéně (Smrt ani Anděl předpokládám do této kategorie tak nějak nepatří) seznává, že tohle, tohle asi nikomu nevysvětlí. A prchá. Jenže i Smrti a Andělovi je jasné, že tohle bude průser. Rozhodnou se tedy nepohodlného svědka zlikvidovat. V tu chvíli vstupujeme do té části filmu, kde je vidět už ale lautr kulový, takže: sekundant vyleze v lese na strom, jenže Smrt si ho tam najde a strom podřízne. Udělá to motorovou pilou a přitom má na obličeji masku z filmu Scream. No. A pak už si Smrt vede všechny zúčastněné domů. Dance Macabre.

Když se film vrátil z vyvolání, byla to katastrofa, takže na festival jsme ho nedávali.

52

Grafy řídí celý svět, tempo a rytmus nepatří nám a my jsme jen záhyby obrazu. Smysl je v řádu, ale řád nemusí mít smysl. Obrazový experiment, projektovat na vlastní bebezpečí. Film se zúčastnil festivalu Superosma v roce 2004, kde skončil v tvrdé konkurenci Miroslava Ondříčka a Jana Němce na pátém místě.

Čekání na...

Chtěl bych se jmenovat Jan a z kovu být vytesán. Uplývání času je za slunečního odpoledne pomalá věc a čekat se dá kromě Godota i uplynutí samo... Film se zúčastnil festivalu Superosma v roce 2003, kde skončil na čtvrtém až pátém místě. Natáčení proběhlo jednou takhle v úterý v červnu 2003 u pomníku na Vítkově.

Tenkrát na záchodě

Miroslav se v noci probudil jen proto, aby se probudil a mohl se probudit. Freudiánská exkurse do světa snů a nočních můr. Natočeno pro účely festivalu Superosma, ovšem na materiál 8mm, což pravidla soutěže nepovolují. Bylo promítáno v nesoutěžní části. Natáčení proběhlo o víkendu v květnu 2003 v prostorách otevřené haly holešovických Loděnic (s laskavým svolením společnosti Real Estate Karlín) a následně u Huberta doma.
V květnu 2004 získalo cenu za střih na festivalu Krišpín v Mělníku.

Výprava

Dvojice trampů - pracovně jim říkejme třeba Velkej a Malej - je na cestě na hrad Karlštejn. Jak praví známé přísloví: Mít mapu je jedna věc, vyznat se v lese je věc druhá a alkohol s trochou smůly je věc třetí. Dojdou kamarádi od táboráku na konec své cesty? Má každá cesta cíl nebo se někdy cílem stane právě její absolvování? Promítalo se  na festivalu Superosma v Praze, v roce 2003.
Skončilo druhé.

Párek

... aneb Vrána k vráně sedáDívka v červeném působí na muže jako hadr na plemenné býky. Jak velká míra nepochopení může být skryta za jazykovou bariérou? O čem ženy sní? O čem si muži, kteří natočili tenhle film myslí, že ženy sní? A vzhledem k tomu, že scénář napsala žena, jaká míra nepochopení vznikla při fúzi jejího nápadu a jeho naplnění několika muži? Otázky, samé otázky.

  

Fiat Voluntas Tua


...aneb Buď vůle tvá. Svobodnou vůlí každého člověka je, vybrat si druha pro zachování druhu. A stejně tak má kdokoliv z nás právo naložit se svým životem podle své vůle. Ale... člověk není ostrov a každé jeho rozhodnutí mùže vyvolat sled událostí, které nemá pod kontrolou. Událostí v životech jiných, ať už jsou kdokoliv. Film se zúčastnil prvního ročníku festivalu Superosma v Praze (v roce 2002). 
Skončil na prvním místě.